Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


KAREL  IV.

Vynikající český panovník, „otec vlasti", od roku 1354 římský císař. Vlastním jménem Václav, syn krále Jana Lucembur­ského a poslední Přemyslovny Elišky, dcery krále Václava II. Narodil se v Praze 14. 5.   1316, zemřel rovněž v Praze 29. 11. 1378. Otec z obavy, aby šlechta předčasně neprohlásila jeho syna králem, odvezl sedmiletého Václava do Paříže, kde zůstal osm let a kde pří biřmování obdržel po kmotrovi, francouz­ském králi Karlovi, jméno, jež mu dějiny přiřkly. V Paříži mladého prince vychovával opat Petr Roger, pozděj­ší papež Kliment VI. Karlovi vštípil zálibu v umění a ve vě­dách (Karel plynně mluvil pěti jazyky a napsal vynikající vlastní životopis Vita Caroli, Kroniku panovníků českých a Život sv. Václava), zároveň však posiloval v příštím českém králi náklonnost ke katolické církvi. Patnáctiletého Karla povolal otec do Itálie, aby si jako vládce některých měst osvojil první vladařské zkušenosti. Roku 1333 se vrátil do Čech. Poměry zde byly neutěšené. Zemi vládlo několik velmožů nedbajících krále Jana, pobývajícího stále v cizině. Karel se naučil česky a pod vlivem biskupa Ja­na z Dražíc dokonce podporoval český živel, především o-všem českou šlechtu. To mu vyneslo osočení u krále Jana a odvolání do Tyrolska, odkud se vrátil znovu a trvale jako vládce Čech roku 1338. Korunován byl po smrti otce, jenž za­hynul v bitvě u Grepy (Kresčaku) roku 1346. Jako první český panovník byl zároveň německým králem a římským císařem (jako takový se nazýval Karel IV.). Zrov­noprávnění vztahu Cech k Říši římské národa německého, k níž tehdy patřily mj. i části dnešní Itálie, Francie, Nizozemí, Belgie a Lucemburska, potvrdil Zlatou bulou roku 1356. Karlovou politikou bylo povznesení upadlé královské moci a přenesení kulturního i správního střediska říše do Čech. Počínal si velkoryse: již roku 1348 založil Nové Město praž­ské, jehož dokončením se stala Praha největším městem střední Evropy, založením univerzity téhož roku zajistil i její kulturní rozvoj a výchovu církevních i světských učitelů. Pa­mátkou jeho vlády, naplněné stavebním ruchem, je kamenný Karlův most, považovaný tehdy za div světa, Hladová zeď, chrám sv. Víta, mnoho chrámů a kostelů i gotické hrady, na-př. Karlštejn. Stal se nedobytnou (a Žižkou skutečně nedobytou) pokladnou, skrývající korunovační klenoty, zhotovené rovněž znovu z Karlovy iniciativy — původní přemyslovskou korunu král Jan, tonoucí věčně v dluzích, kdesi zašantročil. K centralizaci říše mělo přispět i zřízení pražského arcibis­kupství, jehož prvním správcem se stal Karlův přítel a rádce Arnošt z Pardubic. Byla mu podřízena biskupství v Míšni, Bamberku a v Řezně.Karlovy promyšlené a velkoryse prováděné plány však ne­měly dlouho přežít svého tvůrce. Již za jeho vlády se dosud nedotknutelné postavení církve stalo cílem prvních kritik ka­zatelů a reformátorů, národnostní i majetková diferenciace připravovala příchod husitského revolučního zvratu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář