Velikonoční období
Velikonoce nemají pevně stanovený datum slavení, protože se určují podle fáze měsíce. Velikonoce se proto označují jako svátky pohyblivé. Velikonoce se v křesťanských církvích slaví v neděli po 21. březnu, hned v prvním jarním úplňku. Když úplněk vychází na neděli, tak se Velikonoce slaví až následující neděli. Datum tohoto svátku se tedy může pohybovat od 22. března až do 25. dubna. Přesně 21. března se slaví jarní rovnodennost, která je pevně zakotvena a řídící se podle gregoriánského kalendáře. Astronomicky jarní rovnodennost vůbec nevychází.
Bílá sobota nebo-li velikonoční vigilie. Přes celý dne je v kostele vystaven boží hrob, ke kterému se chodí věřící modlit a prosit za odpuštění. Po zapadnutí slunce nastává Velikonoční bdění (vigilie) a to je začátek slavnosti Ježíšova vzkříšení. Při vigilii se rozvazují zvony, které se na Zelený čtvrtek zavazovali.
Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční)
Po sobotě přišly dvě Marie k hrobu, kde sestoupil anděl a odvalil kámen a řekl ženám ať se nebojí. Pověděl, že Ježíš už zde neleží, ale že byl vzkříšen. Aby je přesvědčil, ukázal Mariím prázdný hrob. Anděl ženám přikázal, aby to šli říci učedníkům. Ty po cestě potkaly Pána a ten je také prosil o co anděl. Doslechli se to veleknězi, kteří vojáky uplatili, aby řekli vladařovi, že Ježíše apoštolé ukradli v noci. Dnesna zmrtvýchvstání se na mši donesou pokrmy jako mazanec, beránek. Při mši svaté kněz požehná těmto pokrmům a lidé si je odnesou do svých domovů, kdy je o slavnostním obědu sní.
8. května se slaví svátek panny Marie, prostřednice všech milostí a po něm je svátek Nanebevstoupení páně.